Evropská unie

ADMP

Jak to všechno začalo ...

Jak to všechno začalo ...

Když nás před rokem 1996 oslovila paní Dagmar McGill, prezidentka mezinárodní organizace Big Brothers Big Sisters International, a nabídla nám možnost zavést v ČR dobrovolnický program, byli jsme zpočátku velmi skeptičtí. Nedovedli jsme si představit, že by se v tehdejší nově se rozvíjející společnosti našlo místo pro dobrovolnickou činnost. Báli jsme se, že dobrovolníky neseženeme, a když ano, tak že budou "nějak divní", že se na ně veřejnost bude dívat "skrz prsty", že program nemůže fungovat dlouhodobě a tak podobně.

Byli jsme tedy velmi skeptičtí, na druhou stranu se nám zdálo, že když program funguje v jiných zemích, tak proč ne i u nás a tak jsme se začali podílet na výběru a výcviku dobrovolníků. Zpočátku byl program koordinován organizací Open Society Fund a od roku 1998 občanským sdružením HESTIA – Národním dobrovolnickým centrem.

Po první skepsi jsme zjistili, že dobrovolníci, kteří se přihlásili, jsou v drtivé většině sympatičtí mladí lidé, většinou studenti vysokých škol, kteří s nadšením absolvovali naše poměrně náročné výcviky, ochotně se nechali testovat a přátelský vztah s vybraným dítětem považovali za inspirující a zábavný.

Vzhledem k tomu, že se program Pět P rychle rozšiřoval po celé ČR, dohodli jsme se s v roce 2001 našimi regionálními partnery, že vytvoříme celostátní Asociaci Pět P v ČR. Asociace je zastřešujícím občanským sdružením a dne 27. 9. 2001 byla u příležitosti pětiletého fungování programu Pět P v ČR slavnostně přijata za člena mezinárodní organizace Big Brothers Big Sisters International.

Program Pět P prodělal od roku 1995 rozvoj nejen co do kvantity, ale také jsme postupně dopracovávali metodiku, zaměřili jsme se na vytvoření standardů, podle kterých se mohou připojit další organizace.

V roce 2004 program fungoval již ve 20 pobočkách v 18 městech. Kolik činností, aktivit, výcviků, supervizí a práce jeho realizace obnáší můžete vidět v následující tabulce. Na úspěšném fungování programu se podílí desítky profesionálů, psychologů a pedagogických pracovníků i koordinátorů v jednotlivých regionech.

Všem patří dík za to, že překonali vlastní nedůvěru a pomáhají tak stovkám dětí nalézt nového kamaráda a možná i pozitivní vzor pro svůj budoucí život. Především však bych chtěla poděkovat našim dobrovolníkům, kteří věnují svůj čas, svou energii a svůj cit dětem, kterým často právě naslouchající kamarád chybí.

.